Žabí Koň

Zářijový výjezd do Tater byl plánován od loňského podzimu, kdy předseda vznesl přání stanout na Gerlachu
Termín byl stanoven na jaře a měla to být naše odměna pro nás, za pořádání závodů Mladých Horalů pro ČHS
Bohužel, či spíš naštěstí, v daném termínu byl Sliezsky Dom obsazený, tak můj návrh jet na Rysi a pokusit se o Žabiho koňa prošel.

Po debatách, kdy jsem stanovil maximální počet lidí na 6 se vykrystalizovalo následné složení
Členové oddílu a zároveň vedoucí kroužků pro děti – Iva, Zajoch, Honza a já, dále členové HS ze Skřítku Honzulátko a Radek
Blížil se páteční odjezd termínu. Jenže. Covid, strana a vláda se chtěli postavit proti nám. Zaznělo ono hrozné. Od pátku 18. září zákaz vstupu na Slovensko.
Náš úkol byl jasný. Tam musíme projet za každou cenu, zpět nás snad pustí. Narychlo měníme termín odjezdu z pátečního dopoledne na čtvrtek tak, aby jsme překročili hranice ještě před půlnocí, což se nám daří.
Ve tři ráno dorážíme na parkoviště u vlakové zastávky Popradské pleso, rychle obsadíme budovu zastávky a jdeme urvat trošku spánku.
Předpověď nelhala. Ráno se probouzíme do chladného, ale nádherného rána, nebe bez mráčků a tak to je po celí víkend.
Dobalíme batohy a vyrážíme směr Chata pod Rysmi.

Balíme

U Popradského plesa do báglů přibalujeme nějaký proviant který tam leží na “skladišti” a každý kdo jde nahoru, může dle uvážení na chatu něco vynést.
Cestou se kocháme, zastavujeme u Žabích ples a hodnotíme náš hlavní cíl – Žabího koně.

Pak poslední strmí úsek a vcházíme do Slobodného královsta Rysy .
Za vynášku dostaneme výborný čaj, ubytujeme se a rozplácneme na sluníčku.
Zatím co chlapská část výpravy se válí, Iva nezahálí a už navazuje kontakt s personálem. Výsledek? Dva obrovská škopky brambor a cibule, které “musíme” naloupat a naškrábat. Samozřejmě že jsme rádi, je to příjemné zpestření, navíc když dostáváme za odměnu výbornou borovičku.
Prostě folklór a pohostinnost Tater se vším všudy.

V podvečer výstup na Rysy, nádherný západ slunce, pak posezení na chatě, kde se ani legendárnímu chatárovi a nosiči Viktorovi nepodařilo ukecat Ivu k výstupu u tyče

Ráno nespěcháme, vyrážíme v klidu v děvět směr Žabí koň. Bohužel už tam jsou zástupy. Z místa, kde se slaňuje na samotného Koně čekáme přes hodinu než na nás dojde řada.
Pohled na hřeben který je ostrý jak žiletka, budí respekt. Jedna trojice před námi se rozhodla do toho nenastoupit, že si netroufají. Tak jdeme aspoň na řadu o chvilku dřív.
Od teď už to jde ale jak po másle. Neštěstí mé obavy, že budeme naším stylem tvořit špunt se nenaplnila. Nácvik na Rabštejně, následné zdokonalení techniky na Gerlachu nesla ovoce. Jdeme dvě trojice. Já Zajoch a Honzulátko, + Honza Iva Radek. Já na začátku ověšen matrošem jak vánoční stromeček zakládám jištění, které zůstává pro druhou trojici. Materiálu je dostatek, tak se nemusíme zbytečně zdržovat předáváním na štandech a hned z každého odlézáme dál.
Na vrcholu. Žabák s Koněm nás pustil. Navíc nádherné počasí, spokojenost největší.
Teď slanit. Házím lano, to padá trošku jiným směrem než bylo v úmyslu, ale co. Vím že neslaňuji do sedýlka z které se sestupuje už pěšky, ale říkám si, že to prostě prubnu, uvidím kam dojedu. V nejhorším se prostě příprci zase budu muset škrábat nahoru. Nedojedu ani na konec 80ti metrového lana a narážím na další slaňám ze smyček. Sláva! Nejsme první kdo to slaňuje “blbě”, tak volám nahoru že proslaňujeme celou stěnu. Nakonec z toho byly 3 slaňovací délky. Ušetřili jsme si tak nepříjemný sestup přes exponované terasy a suťovisko a jako bonus jsme nemusely ve stěně nechat nic svého

Druhý den ráno vstávám na východ slunce, chci jít fotit do sedla Váha. Přidává se Iva, ostatní zůstávají v pelechu.
Při čekání na východ dorazí i Zajoch. Další splněný sen – vidět východ Slunce za Gerlacham.
Při snídani se snažím ukecat ještě výstup na Ťažký štít, neúspěšně. Neguji výlet na Štrbské pleso s tím, že tam mě nikdo nedostane a prosadím si aspoň pěšárnu na Hincovo pleso.
Po cestě potkáváme známého Šumperáka, který na Chatě pod Rysmi dělá, k čemž patří vynáška. Klobouk dolů si na chrbát naložit “pouhých” 75kg. 122kg co vynesl na Rysy Viktor si nedokáži vůbec představit

Pak už jen zapálit svíčku za všechny Ty kteří se nevrátili a tradá domů


kaple při Symbolickom cintorínu pri Popradskom plese

Zájezd parádní, trošku víc na pohodu než bych chtěl 🙂 ale jinak velká spokojenost

Příští Tatry? Dá-li Covid strana a vláda, tak nejspíš Volia veža a Dračia hlava


Více fotek na Zoneramě

Zanech komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.