Gerlach – od západu po východ

Od západu po východ? vždyť hřeben s vrcholem se táhne od severu na jih. Ano dá se na Gerlach vyjít ze západní strany a sejít případně na východ. Ale toto je myšleno od Slunce západu po jeho východ.

Rád jsem na kopci a pozoruji západy a východy.
Sice Gerlach nepatří mezi pěkné kopce, ale když je to náš největší v tom našem starém (Česko)Slovesnku.
Ale teď mi došlo, že jsem nespal ani na Sněžce, ani na Pradědu a jak tak přemýšlím asi ani nebudu – ale zpět ke Gerlachu

Delší dobu jsem vyhlížel okno s pěkným počasím, tak aby byl dobrý sníh, žádné laviny, ideálně aby nefoukalo. A toto vše se pomalu začalo rýsovat na datum 17 – 19 březen. Sice neustále k tomu datu měnili teploty od těsně nad 0 po v noci -20 přes den -10, ale týden před tím žádné sněžení, mráz, = lavinová situace se bude jen lepšit a lepšit. Není tedy víc co řešit, situace je jasná, Vyšné Hágy, Batizák, Batizovskou probou nahoru mrknout na západ, ideálně noční hvězdnou oblohu, mrknout na východ , dolů a ideálně něco sjet, třeba Končistou 🙂

No ve středu řeknu o plánu Ivě, aby neřekla že neřeknu. Ta už má ale plán, tak klasicky vyrážím solo. Ono ostatně stejně to tak mám nejraději. Jsme pánem svého času, odpočívám kdy chci, fotím kdy chci, nikoho tím nezdržuji :))

V sobotu napohodu tedy vyrážím z Vyšných Hágů, lyže na batohu. Je teplo, Slunce pere, tak po prvním kilometru jdu do trička lituji že nemám kraťasy.

Dole sníh žádný, lyže přijdou na řadu až na hranici lesa, zhruba ve výšce 1500m.
Sněhu zde už je dost, nosný, od slunce natátá horní vrstvička, ideál na pohyb jak směrem nahoru, tak dolů. Mám čas, tak shazuji ze zad bágl a jdu si kousek vyšlápnout směr Tupá a dát si krátký sjezd. Krása.
No nic batoh na záda a pokračujeme. Něco před druhou jsem u Batizovského plesa. Neskutečné počasí, lidí jen pomálu, tak si užívám sluníčka, rozhledů.

Dole pak nechávám lyže, dávám sedák a hurá do proby a stoupat na Gerlach. Nejtěžší úsek přes kramle jde celkem dobře. Hodím přes kramle nad sebou šňůru s karabinou pro sebejištění a pak už jen sněhovým žlabem nahoru. Cesta je vyšlapaná, potkávám jen dvě skupinky které ještě schází z vrcholu.
Lituji že jsem byl líný si vzít do batohu normální trekáče. Ve skeletech na mačkách se úplně ideálně nejde. Začíná mě trošku brát křeč do lýtka. Ale každopádně bez větších problémů vyjdu nahoru cca 1h před západem.

rozhlížím se po plácku kde jsem měl vymyšlené postavit stan. Plácek zapadaný sněhem který má sklon cca 45 stupňů. Vymrzlý, tvrdý, odkopávat to určitě nebudu. „Ideální“ místo nacházím prakticky na samém vrcholu. Ještě že Iva s Pepou nejeli. Místo pro jednoho ideál, pro dva nic moc, ve třech už by to byla krize.

Naštěstí nefouká, jsem zde úplně sám, v poklidu tedy postavím stan a čekám na západ. Jak se tak dívám kolem stanu – ještě že nejsem náměsíčný. Dva kroky a letím dolů. Větší strach mám, že se mi může podařit nějak skopnout skelety dolů. To by asi byla prdel 🙂

Na to že je půlka března, jsem na nejvyšším místě Karpatského oblouku tak velice příjemné počasí relativně teplo, nefouká, ideál pro pozorování a focení západu Slunce.
Když odmyslím místo a jak se sem člověk dostane, tak samotný západ, jako dobrej, ale byly hezčí. Ale když dám dohromady, místo, dostupnost ze Šumperka, tak paráda 🙂

Zalízám do spacáku, vytáhnu čtečku a čtu pár řádků. Celkem rychle se mi chce ale spát, tak ji vypínám a jdu zavřít oko. Vždy tak po 1/2 h se probouzím. občas mírně pofukuje. Před jednou hodinou vylézám ze stanu zjistit jak jsem na tom s hvězdnou oblohou. Celkem mě překvapuje, kolik světelného smogu zde je. Chvilku mi trvá se rozkoukat a nějaké hvězdy vůbec najít. Mírná oblačnost, ty světla civilizace všude kolem. Je to pomalu jak na náměstí.
Takže z hvězdného focení toho moc nebylo.

Zalézám zpět do spacáku a jdeme se prospat(probdít) k východu Slunce.
Ve 4:15 mě budí rachot. Jsou to Poláci. Skupinka 5 lidí se vyškrábala na východ. S tím jsem nepočítal 🙂 Balím tedy rychle stan a v „milé“ společnosti čekám na ten každodenní zázrak

Opět, byly krásnější východy. 🙂 Ale ten rozhled po východu Slunce přes Končistou na Vysokou, Kriváň, Roháče … je nádherný.

Díky tomu nahoře setrvávám ještě hodinu po východu. Pak se vydávám dolů.
Sejdu z vyšlapané cesty a jdu vedle ní. v neporušeném tvrdém sněhu se jde krásny. Nad kramlema doháním partu poláků kteří z vrcholu sešli 1/2h přede mnou, rychle přes kramle slaním a za chvilku si u Batizovského plesa užívám Sluníčka, výhledů. Neskutečný, počasí, rozhledy.
Strávím zde cca hoďku mezi tím Sluníčko povolí vrchní zmrzlou vrstvu sněhu pro lepší pohyb.

Hážu batoh na záda, lyže na nohy a jdeme na „obávaný“ sjezd s báglem. Díky skvělým sněhovým podmínkám se ale sjíždí krásně.
Dole, kde začíná kleč, sundávám batoh a jdu si užít volný pohyb. Původně byl plán si jen kousek vyjít a sjet. Ale když to počasí, ten sníh, ten kopec je parádní. Z neustálého víš už nejdu, vždyť to bolí, jsem skončil kousek pod vrcholem Končisté. Ten sjezd, kdy se daly dělat 1/2km oblouky neskutečný.

Dole sice nemůžu najít batoh, sjel jsem o nějkých 100m jinde, ale paráda.

Opět na hranici lese na lyžích, ty pak dávám na bágl a ač nerad, jdu dolů.

Krásný zážitek. Ještě při jizdě zpět zastavuji, fotím panormata – nádherný. Děkuji za ten krásný čas které mi počasí a Tatry daly
Sice Gerlach nepatří ke kopcům které by se mi líbily. Ale jisté citové pouto k němu mám díky prvnímu výstupu 🙂