Soliskový hrebeň
Soliskový hrebeň v Tatrách jsem měl v merku už nějakou dobu. Plán byl klasický – počkat až to uzraje, přijde krásné okno s počasím a s největší pravděpodobností to jít sólo.
Jenže. Kamarád mi vyčetl že ho nechci vzít na Gerlach, tak po diskuzích padla volba na ten Soliskový Hrebeň.
Oproti klasice to mám v plánu rozdělit na dva dny.
Dojít pod Bystrou lávku a jít to ze severu na jih.
Směr Tatry vyrážíme v podvečer před červencovými svátky.
Předpověď nic moc. Sám bych do toho nešel. Počasí ve středu jakž takž, ve čtvrtek špatný, v pátek dobrý.
Vzhledem k počasí v autě měníme plán. Hrebeň půjdme z iihu od Predného Soliska s bivakem u Bystré lávky.
V noci dojíždíme do Vyšných Hágů, necelých 5 hodin se vyspat pod přístřeškem a hned první tramvají na Štrbské pleso.
Naštěstí tak brzo ráno zde nejsou davy lidí, vše je ještě zavřené, tak v poklidu procházíme tím mnou neoblíbeným „Disneylandem“
Na Predné Solisko vystoupáme v poklidu o 3/4h rychleji než uvádí. Počasí zatím vypadá dobře. od 14h slibují nějaký déšť mám přes 6 hodin na hřeben. Vypadá to dobře 🙂
Zatím terén na pohodu. Jenže zjišťuji, že Jiřímu to již teď činí problémy. No uvidíme. Mám čas se aspoň kochat rozhledy a fotit. O tom ty hřebenovky jsou 🙂
Na Mlynickém Solisku se již navazujeme. Jiří se opravdu v tomto terénu necítí jistě, pohyb směrem vpřed se hooodně zpomalil. Je mi jasné, že tímto tempem to do 14-15 kdy by mělo začít pršet hodiny přejít nestihneme. Počasí naštěstí drží, žádné slibované bouřkové mraky na obzoru 🙂
Jdeme pomalu dál. Jiří přiznává, že slézání mu dělá problém. Většinou ho tedy spouštím, tím se náš postup ještě víc zpomaluje. Nevadí. Počasí pěkné, a pořád je zde možnost úniku některým ze žlabů do Furkotské doliny.
Ale hlavně že jsou rozhledy a nejdeme v mlze, nebo ještě hůř v dešti.
Hřeben Satana jak na dlani, další můj cíl. Původně jsem chtěl jen Satana, ale když vidím ten hřeben, určitě se pokusím ho jít celý 🙂
Přelézáme Šrtbské Solisko 2320, slézáme Šedou lávku, vylézáme na Furkotské Solisko 2320, slézáme na Vysokou lávku, Vylézáme na Malé Solisko 2336, zadrbeme se slezem do Soliskové štrbiny, kdy se ocitneme níž než jsme chtěli, Znovu se škrábeme nahoru na Prednů Soliskovů vežu 2342, slézáme do Nižné Soliskové štrbiny. Výstup na Zadnů Soliskovů vežu se trošku zamotal. Vylézt až na vrchol s tím že budeme zase slaňovat, nebo jít zprava, nebo snad jít zleva po plotnách, kdy nemám nic moc na zajištění a Jiří si na to nevěří.
Jsou tři hodiny, krátká porada, Jiří shledá že si hřeben představoval jako procházku po úzké pěšině a tento terén na něj již není.
„Jdeme“ tedy dolů. Jiřího vždy skoro na celou délku lana (60m) spouštím a sám slézám. Ve dvou místech se trošku vybojím, sám sobě nadávám, že jsem Jiřímu málo důrazně řekl, ať pod blbým místem dá aspoň obhoz ze smyčky (ten nedá ani jednou). Ale jinak sestup žlabem byl lepší než jsem čekal 🙂
Scházíme na chodník, zakloníme hlavu a díváme se, kde jsme to skončili a co nás mělo ještě čekat. Skončili jsme zhruba v 1/2 hřebene v tom nejtěžším místě. Nevadí. Jsme dole, žádná blbá událost a to je to nejdůležitější. Hřeben zde počká a já si ho dám nejspíš sólo jak jsem původně zamýšlel 🙂
Cestou k Bystré lávce přemýšlíme co dál.
Doma se mi nepodařilo najít žádné info o bivacích. Ani zde ve Furkotské, ani na druhé straně v Mlýnické. Nevadí, ohrádku určitě najdeme a když bude štěstí, tak i nějaký ten šutr pod který se dá zalézt.
přicházíme k Vyšnému Wahlenbergovu plesu, Jiří si už „stěžuje“ že je celý zničený, že ho bolí i ty svaly které nemá 🙂
Hledáme tedy plácek. Jdeme přes kamenné moře, v dáli mě trkne obr šutr a jak se tak k němu blížíme, jdou vidět pod ním i vystavěné zídky. Jasný to znak bivaku.
Super. Bivak sice není nijak velký, ale každý máme svoji kóji kam se krásně vejdeme. V blízkém okolí jsou ještě další, takže menší skupinka zde najde krásné přenocování.
V podvečer se ošplouchnout v ledovém plese mezi krami a spřádáme plány na zítřek
Slibují déšť už od rána. Na dnešek ho slibovali od 14h s pravděpodobností od 55% až k 80% a nic. Tak třeba těch 90 – 100% taky nevyjde.
Jasný je začátek. Přejít Bystrou lávku a pak uvidíme. Pokud to bude dobré, tak dle popisu nejlehčí cestou na Satana – od Nižného Kozieho plesa žlabem do Satanova zářezu a pak výšvih na Satana.
Výstup na Bystrou lávku, ale hlavně sestup, mě ale připomenul Jirkovu nejistotu v terénu. Začíná mírně pršet. Já si v hlavě hned nastavím, že Satan ne. I když spíš neprší než prší, ale nemá cenu pokoušet štěstí. Navíc nejsou rozhledy a když už chci být nahoře, tak ať něco vidím 🙂
U Kozieho plesa se ještě Jiřího zeptám zda jsme zajedno, že Satana nejdeme. Jiří, asi spíš proto abych nebyl naštvaný že tam nejedeme, se snaží diskutovat že možná… , ale padne rozhodnutí že NE. Jdeme dál chodníkem a asi po 10ti minutách se rozhodnutí ukáže jako velice správné. Začíná pršet pořádně. Stoupat, i když lehkým žlabem kde teče voda, nooo..
Pod Satanem je ráj a to doslova. Jak podle názvu – Anjelský Hang, tak v podobě toho co zde kvete. Škoda počasí, kdy prší, a škoda že Jiří už spíš spěchá dolů. Nechce se mi tedy „drbat“ se stativem, který právě kvůli takovým situacím beru, fotím něco z ruky a jde se dál.
(ráj kazí jen trosky vrtulníku, který se zde řítil v 76 roce se 7 záchranáři, kteří zde zahynuli.)
Vodopád Skok. Kousek od Štrbského plesa. Civilizace. Lidi. Ještě že prší a těch lidí zde zas tak moc není. 🙂
Scházíme na Štrbské pleso, sedáme na tramvaj a hurá směr Vyšné Hágy. Plán je následující. Najíst se, dát si v bufetu kofolu, přebalit batoh, do něj mačky a motyky, přejet tramvají na Popradské a odsuď do Zlomiskové, kde vím o pěkných bivacích. Ráno ještě vysněženým žlabem vyjít na Vysokou
V bufetu trochu svérázná Soňa, nemá ani kofolu, ani pivo, jen tvrdý. Tak dáváme po hořcové. Jiří se nám rozseděl a začal špekulovat.
No, počasí. Pršet sice nemá, ale pěkně taky neukazují. Nepojedeme domů? Vzhledem k tomu že má panáka v sobě (já dva) mě tím dotazem zaskočil. Pochopil jsem ale, že to myslí vážně.
No nic. Tak tedy již přebalený batoh i s mačkama házím do auta, sedám na místo spolujezdce a vyrážíme domů. V Olšanech jsem i s vykoupáním se na Riece v lomu před 20h.
V pátek ráno se dívám na kamery jak to vypadá v Tatrách. K..va tak krásně.
No nic. Aspoň jsem s Jiřím po dlouhé době pořádně pokecal a lepší tento výlet, než jít na Gerlach Martinkou. To si teď nedokáži představit jak by jsme to dali, nebo lépe řečeno nedali.
Ne- Jsem rád že jsme spolu jeli, já si aspoň částečně načetl hřeben a nastavil jsem si v hlavě co příště třeba můžeme dát. I když upřímně, chodit po chodnících mě moc nebere 😉
A další z několika ujištění, že bych nemohl a hlavně nechtěl dělat profesionálního guida 🙂
Více fotek na Zoneramě
