Gerlach s oddílem

Když jsem se v pátek odpoledne vrátil z Gerlachu s Magdou, ani ve snu mne nepadlo, že neuplyne ani pár dní a budu tam stát znovu.

Již proběhlá akce byla víceméně na popud Zajocha, který na podzim vznesl přání, že chce na Gerlach.
Představa byla následující. Hlavně si to užít. Takže dojít v klidu na Slezský, přespat, ráno vyrazit, jít Martinkou, užívat si rozhledů, stanout na vrcholu, dojít zpět na Slezský. Jenže podzimní termín na Slezském byl již plně obsazený, tak jsem místo toho naplánovaly Žabího koně a máme zamluvenou Chatu pod Rysmi.
Vzhledem k tomu že jsem na Gerlachu nebyl a získané informace z internetu mě nabádali k opatrnosti. Nechtěl jsem tedy se Zajochem jít úplně naslepo, chtěl jsem si tak terén nejdřív obhlédnout – viz akce První Gerlach.

Po návratu posílám fotky z akce, Zajoch jako předseda svolá na úterý mimořádnou schůzi do Basy a už to jede.
Účastníci schůze – předseda Zajoch, Honza, Iva a já
Zajoch – “sice jsem říkal že chci spát na hotelu, ale ty jsi nám neřekl že v Batizovské je takový luxusní hotel (myšlen bivak pod šutrem) a není vlastně na co čekat, jedeme hned.”
Koukáme na předpovědi, do kalendářů (učitelé Zajoch a Honza nemusí) a plánujeme termín, “rozvrh” následující – Odjezd v neděli 2. srpna ráno, napohodu do “hotelu” se ubytovat, aklimatizace na Kostolíku,, v pondělí v klidu Gerlach Martinkou, v úterý možná Končistá a návrat.

Geniální plán s ještě geniálnějším rozvrhem, nám ale mění počasí. V pondělí už se má zatáhnout a odpoledne pršte, úterý už pršet durch.
Narychlo překopáváme plán. Odjezd v sobotu ráno není možný, vyjíždíme tedy navečer s tím, že v neděli brzy vstaneme, vyneseme věci do Batizovské doliny a hned vyrážíme Martinovkou na Gerlach.
Můj matematický výpočet rozvrhu – 4:00 odchod z Vyšných Hágů, v 7:00 odchod z Batizovské, mezi 13:00 – 14:00 stanutí na vrcholu, v 17:00 už naprostý šábes u bivaku.
Jenže jsem byl moc hodný, abych si prosadil svou a moc bláhový co se časového plánu týče.
Vycházíme skoro o dvě hodiny později, přesně 5:41:14 (dle metadat z foťáku)
Do Batizovské doliny nasadím tempo, to, že až moc ostré, mi dojde později.


Za Batizovským plesem přebalíme, schováváme velké batohy a 8:27 vyrážíme z Batizovské doliny směr Slezský dom.
Počasí krásné, tempo se zvolnilo, já mám čas fotit. Na Slezském přepočítávám a první pochybnost. Navrhuji, zda to nevezmeme na pohodu a nezkusíme jít nejkratší cestou přes Velickou probu. Po krátké poradě pokračujeme v předem dané trase.
Jak na sviňu se mi v kapse zpotí můj narychlo koupený mobil jako provizorní náhrada, obrazovka zčerná a již nic nevidím. Nemám plně pod kontrolou čas a trasu. Papírové plány tras, jak té hlavní, tak náhradních, mám v Batizáku ve velkém batohu, takže dál pokračuji věren heslu “Tatry bez mapy” 🙁
Docházíme k Dlhému plesu. Tam při pohledu na Polský hrebeň, kde už jsme měli touto dobou být, přepočítáváme trasu a na Gerlach se rozhodneme vystoupit Tatarkovou Probou, nebo-li Gipsyho ferratou. Do Tatarkovy proby nalézáme přímo od Dlhého plesa, takže asi o 500m níž než vede cesta. Což ale není problém.


Jdeme navázáni ve dvojicích, já s Ivou a za námi Honza se Zajochem. Snažím se zakládat postupové jištění, i když není mnohdy kde. Buď je vše volné, nebo oblé, ohlazené od sněhu a ledu a skoro nic nedrží. Což za mnou s nevděkem bere Honza, který volá, že nemám dávat jištění tak na řídko. Snažím se, ale opravdu není kde. Při každém čekání, než nás Honza s Romanem delezou abychom si mohli předat matroš, začínám věřit že na Gerlachu budeme nocovat. Ale aspoň je čas fotit a kochat se rozhledy. Naplno mi došlo, že už od 3:00 kdy jsem poprvé dnes otevřel oko, jsem dělal jednu chybu za druhou.
Nevykopal jsem nás ve 4 ráno dle plánu, ve snaze vše napravit jsem hnal do Batizovské jak urvanej z řeťezu, u Slezského jsem neprosadil výstup Velickou probou, protože nakonec i já sám, i když už jsem věděl že to je blbost, jsem chtěl jít Martinku. Přemýšlím co dál, jenže teď už jsme v místu, kde je jednodušší pokračovat, než se vrátit.
Konečně v 15:30 dolézáme do Gerlachovského sedla. Nevím proč, ale v hlavě jsem měl, že touto cestou vylezeme mezi Lavinovým štítem a Zadným Grlachem. (daň za nefunkční mobil a papíry v batohu) Neštěstí jsme o sedlo dál, takže na Gerlach už to je jen “kousek” a já nabydu naděje, že noc strávím ve spacáku pod šutrem a ne v péřovce na Gerlachu 🙂
Škoda že je tak pozdě a vystoupala oblačnost. Lézt tento hřeben dopoledne za jasné oblohy musí být naprostý luxus.

Gerlach. 17:01. Oproti původnímu hospodskému plánu o 4 hodiny později a navíc kratší cestou i když až ze spodu z Vyšných Hágů. Naštěstí přes veškeré má kiksy jsme nahoře, teď se hlavně dostat dolů. Protože jak se správně říká, není důležité se dostat nahoru, ale dolů 🙂

(Začínají mi na mobilu pípat SMS zprávy. Jsem si vědom, že jsem pár lidem slíbil, že se ozvu. Obrazovka černá, není jak.
Teď s odstupem času vím, že jsem měl potlačit hrdost a aspoň Magdě, na kterou má číslo Iva, jsem měl dát vědět, že vše je OK. Po právu je na mě pak hooodně naštavná.)

Vzhledm k únavě a dlouhému dni, i cesta dolů Batizovskou probou nám trvá déle. Pod patou stěny jsem ve 20:20. Teď dojít ještě k Batizovskému plesu pro batohy. Tam následuje pro mnohé nejtěžší volba. Lehnout rovnou tady, nebo najít někde zbytek sil a jít nahoru do bivaku.
Vyhraje volba bivaku, kam se dostaneme po 22h.

Ráno už žádná hoňka, ve 12h jdeme na výstup Kostolíka.
Zde se nám podaří seknout uvolněným šutrem lano, naštěstí ho zkracujeme jen o nějakých 8 metrů. Ale ve tři hodiny stojíme na vrcholu, z kterého vzhlížíme na Gerlach, který nám nejen vzal, ale hlavně mně, mnohé dal 🙂
Ještě na večer, vzhledem k počasí, scházíme dolů k autu a vydáváme se na cestu domů.


Více fotek v galerii na zoneramě

Jeden komentář

Zanech komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.