Kriváň (Tatranský)
Na víkend hlásili nádherné počasí. Dlouho jsem nikde nespal, tak jsem začal přemýšlet kam vyrazit. Buď přechod v Jeseníkách, nebo slovenský Matterhorn – Kriváň. Měl jsem z něj respekt a pořád mám. Ještě v pátek jsem si nebyl jistý, zda opravdu pojedu. Zkoumal jsem počasí, lavinové předpovědi, trasu výstupu, trasu sestupu, případně sjezdu.
Počasí hlásili nádherné, lavinové situace z 3 na 2, tak tedy vyrážím. Asi nebude lepších podmínek, jdu si splnit jeden ze svých snů 🙂
Sbalil jsem tedy batoh, lyže, cepíny mačky a v sobotu v 5:30 vyrážím směr Tri Studničky, kde v 11 nasazuji pásy a po zelené začnu stoupat.
Plán byl pod Grůnik dojít po značce, pak se vydat po hřebeni přes Nižnů Priehybu, Kiváňský Hrb hore až na Kriváň.
Plán se vcelku podařilo splnit. Jen na Grunik jsem došel nějak lesem, značku jsem ztratil a na Vyšnou priehybu jsem nedorazil na pásech. Hned jak jsem za Grunikem vyšel z lesa do kosodřeviny, prašan se změnil v ledové plotny tak jsem musel nasadit mačky a stoupat. Ne vždy bal sníh tvrdý, takže občas se bořím až po kolena, či po pás. Byly chvíle, kdy jsem udělal 6 kroků a stejně jsem stál pořád na tom samém místě 🙂
Ale na sluníčku je teplo, takže za chvilku jsem jen v tričku. Opravdu lepší čas jsem si vybrat nemohl.
Konečně jsem na Kriváňským hrbu. Dávám pauzu, čaj, jdu fotit. Jak se tak kochám, vidím kousek ode mě asi 6 kamzíků. Naštěstí mají pro mé focení pochopení, tak v poklidu pózují.
No nic. Přede mnou to nejtěžší. 500 výškových metrů na 800m vzdušnou čárou. Měním hůlky za cepíny a jdeme pokračovat. Poslední úsek je nekonečný a bolí. Mám strach, že nestihnu západ. Funím, šlapu, někdy na místě, ale super. Západ jsem stihnul.
Takže nahoru necelých pět hodin. Na 6 kilometrů no neber to 🙂 (i když při studování podkladů jsem našel časy od 3,5 hodin po osm hodin)
Nahoře nádherně, prakticky nefouká, není tedy problém postavit stan.
Zahrabu se do spacáku a s hrůzou zjišťuji, že jsem si nevzal čtečku. Čeká mě dlouhých 12 hodin ve stanu.
O půl druhé vylézám zkontrolovat hvězdy, rychle pár snímků a zase do spacáku. Vyskočil jsem jen ve spodkách, tak mi pak trvá než se zahřeju. Ale nakonec ta noc tak hrozná nebyla.
V šest vylézám ze stanu obloha už se barví, tak zase fotím jak blázen. Klube se z toho nádherný den.
Mezi focením kontroluji žlab a přemýšlím, zda se mám vydat cestou výstupu na mačkách pod Kriváňský Hrb jak jsem zamýšlel, nebo to zkusit sjet.
Rozhoduji se pro sjezd. Balím batoh a pomalu sjíždím po hřebínku do Dexnerova sedla
Odtud se po kraji žlabu pouštím do Vážecké doliny.
Jsem rád že jsem sjel bez problémů dolů.
Na potoku je několik vodopádů, což dobrá, dají se obejít, sice pracně, ale dají. Největší problémem pro mě ale bylo, se s velkým báglem kolem potoka prodírat mezi stromy. Na jednom místě se mi batoh zahákne za větev, jak se ho snažím vyprostit, smekne se mi hrana a už sjíždím do tůně potoka.
No TY VOLE. Stojím na lyžích s batohem po pás v ledové vodě. To mě poser.
Po pás ve vodě, sněhu až nad hlavu…
První co mě napadne – toto nemůžu přiznat. NIKOMU TO NEŘEKNU. (samozřejmě že to po návratu všude pak přidávám k dobrému 🙂 )
Sundám batoh, vyndám si pro jistotu cepín, batoh hážu nahoru a snažím se vylézt. Neúspěšně. S Lyžemi na nohách to prostě nejde. Při zápolení se mi jedna vypne. Druhou se mi podaří sundat kontrolovaně. No jenže ta vyplá je na dně a ne a ne ji vylovit. No co už. Ohýbám se až po rameno, šahám pro ni.
Lyže vyhodím za batohem a teď se tam ještě vyškrábat sám. Naštěstí to zas tak velký problém není. Nahoře zkontroluji jak jsem daleko od auta – cca 4 km, to nemá cenu se převlékat, rychle už to snad sjedu.
Zjišťuji ale, že asi fakt mrzne. Lyže jsou jeden led. Hranami ho strhávám ze skluznice, oklepávám cepínem od ledu vázání. Než toto provedu, kalhoty jsou jak ocelové roury. No co. Jedem než mi umrznou nohy ve skeletech.
Celkem rychle se dostávám k autu, kde svítí sluníčko. Převlíkám se, vařím čaj a horkou polívku…
Škoda že mám skelety mokré. Je jedenáct hodin, nádherné počasí, nádherný sníh. Ještě by se dalo něco pojezdit. No co. I tak jsem si užil.
Děkuji horám a počasí za krásný čas. Zážitky musí být hlavně silné a tyto opravdu byly.
více fotek na Zoneramě
