Mladí Horalové
Mladí Horalové – soutěž kterou pořádá ČHS, každoročně se organizace ujme některý oddíl z republiky
Mladí Horalové je týmová soutěž, pro děti a mládež, kde musí prokázat ne jen dovednost v lezení, ale být dostatečně fyzicky vybavení, orientovat se v terénu, zvládat zdravovědu, stavět stan, vázat uzle, prusíkovat, slanit. Zkrátka umět se vypořádat se vším co na horala může čekat při venkovních lezeckých výpravách.
Letošní ročník probíhal poblíž Kuřimy na Babím lomu
My jsem za oddíl vyslali starší družstvo ve složení Toňa, Natka, Bebe a Rosťa, v mlaších nás zastoupili Vikča, Albert, Jáchym a Vojta.
Již samotná příprava na závody byla letos trošku jiná. Pořadatelé jako volnou disciplínu zařadili cepíny, tak jsme ještě ke všemu navíc trénovali paragány.
Letošní ročník byl tedy oproti minulým specifický. Nejdelší trať, nejvíc účastníků, největší zima a já poprvé bez jakýchkoliv povinností. Jen role trenéra, tak si poprvé MH vychutnávám plnými doušky.
Na místo přijíždíme už v pátek. Z možností spát buď v tělocvičně nebo pod stany si děcka vyberou stany. Zázemí na jejich postavení nic moc, ale daří se nám něco najít. Já s Honzou volím auto.
Vzhledem k tomu že jsem dost lidí dlouho neviděl, dovezl jsem 8 litů burčáku aby byl večer veselejší 🙂
Studené ráno, snídaně, rozprava a v 9:00 první vyráží na start.
Naši jdou relativně v předu kousek po sobě. Počkáme až odstartují a vydáváme se na trať obejít pár stanovišť a omrknout jak to jde nám a jak konkurenci.
Vzhledem k tomu že jsem byl terén omrknout v červenci a skály se mi moc nelíbily, tak jsem moc nevěřil že naši borci přelezou potřebné cesty. První jsem byli na lezení u starších a Super. Zvládli to parádně
pak jsem šli omrknout starší. Ti museli dlouho čekat než se dostali na řadu, ale opět velká spokojenost s výkonem. Vůbec se toho nebály.
Na všech stanovištích co jsme byli, mi dělaly radost.
Tak nějak jsem začal cítit, že mladí můžou zopakovat loňský úspěch, kdy skončily druzí. V hlavě už mi skákala myšlenka i na první místo.
Netrpělivě jsem pak čekali jak přiběhnout a já pak pořád odbíhal k Fousovi a Faflisovi koukat přes rameno do výsledků jak na tom jsme. Vypadalo to čím dál líp. Ale jen do té doby než přiběhly děcka z Lanškrouna – loňští vítězové.
Čas měli o cca minutu lepší. Ještě nás mohla zachránit časová bonifikace za zdravovědu.
Tady jsem děcka připravoval na vše možné. Jediné co jsem s nima odflákl, byla resuscitace. Řek jsem si a jim také, že jim nedají oživování. Daly.
Děcka to zvládly skoro perfektně. Obhlídly situaci, zkontrolovaly dotyčného usoudily že je v bezvědomí, pak se jen zasekly co dál. Asi se jim nechtělo borce mačkat a foukat mu do úst. 🙂 Naštěstí pak dostaly Anču zvládly krásně masáž, rozhodly se i dýchat.
Byl jsem tedy zvědav kolik bodů za to dostaly.
Víc než Lanškroun. Je to ale dost na přeskočení Lanškrouna?
Přiznám se, že tak jak nepiji rum, tak jsem na něj Fousovi chodil a čekal co z něj a hlavně z noťasu vypadne.
A vypadlo. Naši mladí to VYHRÁLY.
Abych nemluvil jen o mladých. „Staří“ si také vedly dobře. Jen ta rychlost přesunu po trati byla pomalá, takže jim to stačilo na 9té místo. Ale hlavně splnili všechny disciplíny, jak mnou obávaný boulder s lezením, tak cepíny. Takže pochvala.
Večer byl radostný, tak není divu, že mě ráno bolela z té radosti hlava 🙂
Ráno oficiální vyhlášení převzít hlavní cenu pro vítěze – lezecký pobyt v Tatrách a hurá domů
více fotek na Zoneramě
