První Gerlach

Když předseda v listopadu 2019 na Snow film festu ve Starém Městě vznesl přání aby jsem ho dovedl na Gerlach, netušil jsem, čeho všeho toto přání bude příčinou.

Vzhledem k tomu, že osobně jsem na Gerlachu nebyl, začal jsem sosat nejdřív info na netu. Z tama si vybral 3 možné cesty a začal dále zjišťovat info kdo tam byl.
Samozřejmě že dotaz padl i na Magdu, s kterou jsme v té době spolupracovali na přípravě soutěže Mladí Horalové.
Když jsem jí řekl, že zjišťuji jak nahoru, že tam mám vést dalších 5 lidí, svolila, že to prozkoumá se mnou, ale že nahoru lezeme, žádný choďák.
Tak volba padla na jednu z mých předem vybraných variant – Levým pilířem na JZ žebro.
V květnu jsme domluvili červencový termín, doufali v příznivé počasí, já ve středu 22. 7. ve 2 ráno jedu směr Otice, nakládám Magdu a hurá směr Vyšné Hágy.

Ráno v 7 jsme na místě. Počasí ideální, pod mrakem, žádná zima, žádné vedro, vyrážíme do Batizovské doliny, kde si chceme na rozcvičení dát Kostolík.
Tam vylezema v klidu. Nahoře srovnáváme průvodce Gerlachu s realitou a snažíme se najít nástup a pak následnou linii výstupu.
Mraky.
Jsme rádi že občas zahlédneme kousek stěny. Pak se část roztrhá a my vidíme krásný hřeben s jasnou linií, který se táhne přímo až na vrchol.
Naše obavy, které do nás vnesl Jirka Vogel, že Gerlach je jedno velké bludiště, jsou naráz ty tam.
Slaníme a jdeme najít bivak. Magdě slibuji nádherné místo pod velkým balvanem. Po 1/2h hledání začínám propadat panice, neboť díky mým slibům jsme nebraly žďáráky. Naštěstí nalézáme onen velký šutr. Je opravdu obrovský. Jenže je úplně na jiné levé straně Kostolíka než jsem myslel že má být levá strana.
Bivak je prázdný, celá dolina je naše. Vyplseknem se na šutr a čekáme, zde se nám ještě ukáže Gerlach, aby jsem si v klidu mohli prohlédnout tu jasnou linii.
Mraky se roztrhnou. Nám padne huba. Jasná linie hřebene nebyla na Gerlach, ale na Kotlový štít. Na Gerlach žádný jasný hřeben nevede. Je to změť hřebínků, žlabů věžiček a věží. Fogl nekecal.
Propadáme skepsi a v danou chvíli to vypadá, že nebudeme riskovat a necháme Gerlach odvážnějším. Nechceme dát ještě definitivní stanovisko a s heslem, ráno moudřejší večera, zalézáme pod šutr.

Ráno je nádherné. Gerlach jak na dlani, jsem schopní se částečně zorientovat, dle TOPa nelzáme ve stěně pár jasných bodů kam máme dolézt, tak ustrojenst a po sedmé vyrážíme v osm nalézáme do stěny.
Jiří. Úkol je jasný. Dolézt k bílým plotnám, ty oblezeme z leva a pak žlabem až nahoru. Jasný?
Párkrát se na štandech prostřídáme a už.
Magdi!!! jsem u bílých ploten. Jistím.
Jiří! To není bílá!
Magdo, jsou to plotny jak vyšitý. Jen jsou spíš šedý než bílí, ale vzhledem k tomu že nejsme na vápně, je zcela logické, že plotny nemůžou být bíle.
Magda umlácený pádnými argumenty odlézá do další délky. Po té co slyším jistím, já lezu a nemusím ani dolézt k Magdě a vím že je zle.
Smrtící pohled na celou lanovou délku.
Jiří?! Bílé plotny jsou támhle.
Dole jsme blbě oblezli věžičku a už to bylo. Lezli jsme jiným žlabem.
Nad mými “bílými” plotnami už to byl spíš hnusný komín. Po krátké poradě, zda 2 délky slanit a nalézt znova, tentokrát snad správně, nebo prostě lézt dál, se rozhodneme pro druhou variantu.
Nahoru se nějak domotáme a u křížku již úsměvy od ucha k uchu.
Nám cesta nahoru 3,5 hodiny, průvodce uvádí 1,5 🙂
Fotky, na rozhledy už to moc není, dolů Batizovksou Probou, vyplesknout se na šutr a ještě si užívat pohledu na Gerlachovský štít.


Zítřejší předpověď nic moc, tak se domlouváme že sejdeme dolů a zajedem někam na čaj.
Nepředvídanou náhodou se dostaneme do Šerpa muzea, kde je neskutečně ochotný borec, po zavíračce nám udělá čaj, prodá nám místní pivo, kterési pak vychutnáme před spaním v autě.

Magdi, dík za krásné zážitky

Více fotek na Zoneramě

Jeden komentář

Zanech komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.