podzimní Hollental

S letošním podzimem už to vypadalo hodně špatně.
Nejdřív na Mladých horalech kolena, Zrušené tatry 28. září, v půlce října operace s kolenem, pak, pak jsem sice udělal instruktorské zkoušky RCI, ale s lezením venku jsem se již pro letošek rozloučil.
Jenže přišla neskutečná předpověď na prodloužený víkend, koleno nekoleno, zburcoval jsem Ivu, přidal se i Pape a jedem do Raxu.
Vyjíždíme brzo ráno. Před Mikulovem hnus, mlíko, mrholí. Ve Vídni pořád to samé. Začínám být mírně nervózní Uháníme po A2 a po pěkném počasí ani památky. Mlha, mrholení, vidina mokrého vápna….
Dostáváme se k větvení A2 s S6 tzv Semmering dálnici. Konečně se začne objevovat sluníčko. Sjíždíme z S6 a hurá podél říčky Schwarzi do jejího malebného skalnatého údolí.
Tak jak jsem nejdřív kvůli počasí panikařil, se teď naopak tetelím blahem.
V Reichenau zastavujeme a jdeme jen na krátkou obhlídku malebného městečka. To počasí a vidina lezení, které jsem již pro letošek odepsal, mě tak rozněžnilo, že jsme nakonec zapadli do místní pekrničky/kavárničky/cukrárničky a nadlábli bříška skvělými dobrotami. (mimochodem Iva prohlásila, že takového mě nezná abych toto činností ztrácel čas)
Opravdu, zastávka v Reichenau kvůli této cukrárně stojí za to – http://konditorei-noebauer.at/

No nic. Dost bylo mrhání časem a vyrážíme za tím, kvůli čemu jsme tady.
Pro Pepu to je první vícedélkové lezení, tak žádné velké ambice i s ohledem na mé koleno nemáme. Spíš si užít krásné podzimní dny zalité sluncem
Chvilku před 11 zastavujeme na parkovišti v Kaiserbrunnu a jdeme do kratší cesty, která končí na vrcholu kopce Turmstein.

Původní plán byl 6- Westside Story ale dole špatně uhnu a v první délce nastupuji do 6+RunaRuna Na Štandu už nalézám ale do naší cesty WestsideStory, která jak si pamatuji končí jistícím stanovištěm na borovici.
Nahoře si užíváme sluníčka kocháme se rozhledy a vzhledem k času jdeme dolů a vedle cesty GaGaGaGaa za 6+zkoušíme úplně novou cestu – prach z vrtání je ještě všude zřetelný. Tipuji to tak za 7?
Nástup trošku maturita, ale pak už to nějak šlo. Pepa sice nevylezl, ale i tak pěkná kratší jednodélka.

Přesun k chatě Weichtalhaus, kde bude náš základní tábor.

Na sobotu jsem vybral něco lehčího, jak s přihládnutím k mému koleni, tak k Pepovi. Gaisbauer Jug – 6 dálek klasifikace 5. místy komínové lezení
přístup pod stěnu zvládáme na jedničku, jen chvíli dohledáváme přesné místo nástupu.
nastupuji do cesty. Už od pohledu se mi to nezdá. První délka má být 3 – 2 – 2. Tvl to je tak 5-6. Začínám na místě šlapat zelí a nevím jak dál. Vyhodnotím to tak, že jsme opravdu blbě. Slézám dolů a o 30m dál nalézáme tu svoji. Pak už to jde jedna báseň. Suníčko svítí, tak mi to nedá a na štandu se převlékám do kraťasů. Jako lézt na konci října v tričku a kraťasech? no TY VOLE co chtít víc 🙂
Takže paráda, tedy až do místa, kdy v 3tí délce v komínu musím přelézt takový ostrý šutr. Představa že mi uklouznou cvičky a já přistanu rozkrokem na onom šutru…. fuj 🙂
O kousek dál ale zjišťuji, že nejsem zřejmě první kdo tady měl strach. Necházím zde krajkové spodní prádlo. Proč zde leží, zda bylo měněno třeba kvůli hnědému pruhu radši moc nezkoumám.

Cesta pěkná, je tedy fakt že občas jsem nadával – k..va to nesnáším nemám rád ty úseky kdy člověk neví co drží a co ne. Představa volného šutru v ruce. Radši plotnu kde se mi třepou tepláky než rozbitý volný úsek. Ale komínky se mi líbily.
Iva s Pepou to měli naopak. Komínky nebrat, tam kde jsem se já na prvním v ne kompaktním terénu já bál, oni ani nezaznamenali sebemenší problém.
Důležité ale je, že Pepa byl se svojí první výcedélkou spokojen.

Večer na chatě nějaké to pivko, nějaký místní ovocný destilát (malinovka brzo dojde) na zapití Pepové premiéry.

Na neděli mám vybranou kratší cestu která se dá slanit. Zabalíme auto, přesunem se o kousek níž, vyrážíme do sektoru Stadelwnad
Čeká nás zde cesta Bruderlein Fein – Vordere Stadelwnd délek v klasifikaci 6
Do stejné cesty nastupují dva Poláci. My tedy nastoupíme o kousek vedle do nového rozpracovaného projektu s tím že v prvním štandu už nalezeme do své cesty.

První dvě délky, za 3 a 4 tahá Pepa. Na druhém štandu ho musím trochu sprdnout. Na cca 20m si nedal vůbec žádné jištění. Sice za 3, ale volné šutry. No snad si to vzal k srdci 🙂

4 délka za 6 – „milovaný traverz v plotně a nad tím pak jako překvapení (to jsem z topa nevyčetl) 2 mírné převisy
Chlopaci z Polska jsou stále tu délku před námi, takže vidíme jak se v plotně trápí, ten převis taky trošku maturují.
Nakonec to není tak hrozné, plotna se dá odkrokovat, převis je lehčí než vypadal, takže nádherná délka. Pak už nic složitého na dolezení.
Nahoře se ještě kocháme, nedaří se nám najít strom z kterého se dle topa dá slanit, tak to bereme v prvním nejvhodnějším místě. Naštěstí se mi vždy bez problému daří najit přestupní štandy a nemusíme tedy nikde nic nechávat.