Gerlach s dětmi

Prázdniny. Plán strávit pár dní na Kamenné chatě v Jeseníkách vzal za své, tak narychlo vymýšlíme nový.
Děti odsouhlasily Tatry a pokus o Gerlach.
Počasí hlásili nádherný, Slovensko otevřené, tak razíme.
Na večer dojíždíme do Vyšných Hágů, kde děti přespí v autě, a ráno se vydáváme na výstup.
Děti pod svými batohy šlapou svižně, já pod svým báglem se za nimi jen ploužím.
Ale neustále výkřiky óóó to je nádherné, mi dodávají sil se k Batizovskému plesu nějak vyškrábat.
Zde zasloužený odpočinek. Je vedro, nohy mácháme v plesu, sestupujeme dolů k vodopádům, nespěcháme, užíváme si.

Bohužel bivak byl tentokrát obsazen, děti ale chtějí zůstat na místě, tak fixuji aspoň celtu jako přístřešek i když má být následující noc krásná.
Vzhled k únavě volíme jen poflakování v blízkém okolí a cvičný výlez na Kostolík rušíme.
V podvečer si všimneme, že je ještě někdo ve stěně snaží se o Gerlach. Vzhledem k tomu, že jsou někde kolem Nižného Grlachovského priechodu, mají před sebou ještě dvě třetiny a je jasné že za světla nedolezou.
Noc je klidná, já občas sleduji čelovku pohybující se ve stěně a doufám že neuvidím jak letí i s majitelem dolů.
Ráno borce potkáme a zjišťujeme že do stěny nastoupili po deváté, nahoře byli před půlnocí dolů sešli po druhé hodině ranní. No, krásná práce 🙂
My tedy ráno na pohodu nikam nespěcháme, od bivaku vyrážíme kolem 8:30.

Cestu nahoru volím „zakázanou“ Batizovskou probu, která slouží pro sestup.
Potkáváme prvního slovenského quida s klienty. Dle mého předpokladu měl nepříjemné komentáře, po kterých to Toňa chtěla otočit.
naštěstí další quidi již byli v poho, někteří naopak na stranu Berťase pochvalné komentáře, díky nimž měl Albert problém narvat ramena do Batizovské proby 🙂
No každopádně s drobnýma přestávkami stojíme cca v 11:30 u kříže.
Děti ovšem zvyklé s Alp jsou zklamané velikostí kříže a pár lidí na vrcholu pobavil komentář – to už je jako ono? My čekaly víc.
Fotíme, svačíme, a hurá stejnou cestou dolů.

Při cestě k bivaku slyšíme neustálé padající kamení, není možné stanovit odkud. Konstatuji že to nevěstí nic dobrého.
A taky ne. Přicházíme k bivaku a slyšíme POMOC, POMOC, Vidím ve stěně Končisté samotného borce. První co mě napadne, ten druhý bude dole na kašu. Děcka nechávám u Bivaku já běžím s lanem blíž. Dostanu se pod stěnu, pochopím že je ve stěně sám, ale že neví jak dolů. Aniž bych přemýšlel začnu šplhat s nahoru. Po té co mi zůstane pár šutrů v ruce mi dojde že jsem udělal pěknou blbost, i když linie záchrany se jevila zdola OK.
No nic, volám do Opavy Magdě, krátce objasním situaci s tím, že když do 1/2h nezavolám, ať volá vrtuli.
Naštěstí jsem zavolal, s borcem jsem slanil dolů. Sranda mě stála 2 vklíněnce 2 smyčky a mailonky. Ale štˇastný že jsem zpět vedle dětí, jsem neměl sílu borce ani zdrbat.

Předpověď počasí na zítřejší ráno bohužel špatná, tak ještě v ten samí podvečer balíme a scházíme dolů. Berťas dolů letí, my s Toňou toho máme celkem dost, tak se spíš ploužíme 🙂
Ráno opravdu od 7 prší, předpověď na další dny nic moc, tak se vydáme na cestu domů.

Děti, děkuji za krásný výlet 🙂

Více fotek na Zoneramě