Sokolíci v Tarách
Již nějakou dobu jsem chtěl vzít naše nejzkušenější dětské členy oddílu do hor, aby poznali i to velké vícedélokové lezení.
Aby poznali, že i ve čtyřkových cestách a dvojkových úsecích se člověk občas podívá na dno svých duševních a mentálních sil. Že zde je lezení víc o hlavě a psychické síle než o těch lezeckých schopnostech. (ne že nejsou potřeba)
Všichni v oddíle jsme si byli vědomi zodpovědnosti, které je při lezení v horách, obzvlášť s dětmi potřeba a právě kvůli tomu nebylo úplně jednoduché tento cíl zorganizovat.
Neštěstí se s pomocí nabídl Jirka Vogel – Šumperák a hlavně metodik ČHS s obrovskou zkušeností.
Po skoro ročním ladění akce a společných nácvicích ve skalách, jsme tedy nakonec na sklonku června vyrazili do Tater.
Plán bylo lézt dva dny v okolí Teryho chaty ve složení Natka, Toňa, Rosťa a Tobes.
V pátek ráno máme sraz na parkovišti u Penny. Hned tam akce začala naprosto skvěle. Rosťova mamka nelenila, ráno vstala a na sraz tak dorazili s horkou bábovkou.
Nasedáme do auta a vyrážíme směr Tatry. Cesta ubíhá, bábovka mizí…
Tatry. Počasí krásné, možná na výstup až moc teplé. Cestu na Terynu si urychlíme přiblížením se vláčkem na Hrebienok. Sokolíci šlapou, nezastavil je ani Velký a Malý hang a tak jsme za 2 1/4h na Teryně.
Nahoře už takové teplo není, tak při čekání na večeři a povalování se kolem chaty přijdou na řadu i péřovky 🙂
Po večeři se domlouváme na prvním lezeckém dni. Jirka Vogl navrhuje výstup na Baraní rohy. Čeká nás nějakých 300 výškových metrů do 2526mnm Šádkovou cestou
Ráno v osm vyrážíme z chaty pod stěnu. Sokolíci pořád šlapu, tak po deváté Jirka začíná tahat první délku.
Cesta je krásná, relativně napohodu. Snad jediný co, tak nás všechny trošku vystrašil na jedné polici velký volný kámen. Jak jeden ze sokolíků nahoře příznačně řekl. „Jako super, ale byl tam takovej jeden Fuckig šutr…“
Počasí pořád drží, tak v celé cestě máme krásné výhledy. Jen nahoře se už trošku zatahuje a chystá se to na odpolední deštík. Vrcholové foto a z Baranieho sedla dolů. Ze sestupu byl trochu strach, přece jen celý žlab byl ještě ve sněhu. Naštěstí se to dalo sejít po skalkác a na sníh jsme vlezli až dole, kde si každý vyzkoušel sjezd buď na botech, nebo po jiné části těla 🙂
Po večeři další porada na další den. Předpovídané odpolední deštíky nás „přinutí“ jít jen kousek od chaty, do Žlté stěny, kde volíme Petrikovu cestu. Cesta je to krásná, ale mnohé vylekala v jednom místě její vzdušnost , plotna a velký volný skalní blok. Nahoře už ale vládla pohoda a radost z překonání svých strachů.
V pondělí ráno na pohodu zabalíme věci, jdeme ještě na sněhovou plotnu vyzkoušet štandování na cepínu a přes vodopády Studeného potoka scházíme ne Hrebienok.
Akce naprosto skvělá a již teď se těším na další zájezd do hor s našimi oddílovými Sokolíky.
Obrovský dík Jirkovi Voglovi za jeho průvodcovství, který nám kromě skvělých zážitků byl ochoten věnovat svůj čas a své vědomosti. Není moc těch, co dají to, čeho si váží nejvíce – svůj čas. Bez něj by tato akce proběhla jen stěží.
Takže Jirko díky jak za mě, tak hlavně za děcka 🙂
Samozřejmě musím poděkovat Ivě a Andree, které se starali o pohodu v lezeckých družstvech jak při lezení, tak v base campu.
A sokolíci? Byli jste famózní.
Komentář Sokolíků
Toňa
Jeli jsme do Tater. První oddílová výprava do zahraničí. Ve vysokých horách jsem už byla víckrát. V Alpách tak i v Tatrách, ale zdolat nějaký vysokohorský vrchol v početnější skupině pro mě byla nová a úžasná zkušenost. Ve složení čtyř děcek a čtyř dospělých jsme se vydali prudkou a kamenitou cestou k Teriho chatě. Všichni jsme potom úplně jásali, když se před námi mezi horami vynořila chata a mohli jsme si konečně odpočinout. Další den nás čekala první vícedélka, které jsem se bohužel kvůli nevolnosti neúčastnila. Další den se scénář naštěstí neopakoval a mohla jsem i s ostatními zdolávat Žlutou stěnu. Byl to úžasný pocit: vidět pod sebou tu hloubku, ty výhledy, do toho trochu adrenalinu hlavně při přelézání jednoho kývajícího šutru a to všechno sdílet se skvělými lidmi. Děkuji za tento parádní zážitek plný hor, slunce, nočních procházek, hvězd, vody, sněhu, univerzálního koření a záhadný modrý tečky v plesu. Těším se na další podobnou výpravu.
Natka
Tatry byly skvělé. Výšlap k chatě v úmorném vedru a následné blbnutí na pokoji byl jen začátek . Lezení vícedélek pro mě byla nová zkušenost a díky mému strachu z výšek to nebylo jednoduché, ale nakonec jsme to zvládli i přes komplikace s výškovou nemocí. Noční procházka a spousta záhad kterým jsme nepřišli na kloub byly super. Nakonec jsme seběhli dolů, málem odjeli špatným vlakem a vyrazili domů. Jsou to zážitky na, které jen tak nezapomenu. Moc děkuji oběma Jirkům a těším se na (možné) příště.
více fotek na Zoneramě
