Podzimní Jeseníky

Podzim patří svými barvami k nejhezčímu období a to ne jen na horách.
Toulal jsem se tedy po Jeseníkách a obdivoval nádherné barvy.
Ivan Fíla mi poslal úvodní komentář k jeho připravované knize Jeseníky Čas, ten pohyblivý obraz věčnosti.
Líbilo se mi tam moto

„koho Bůh miluji, tomu dovolí žít v Jeseníkách“

Nevím sice o kolika místech se to říká, ale o Jeseníkách to je určitě pravda 🙂

Dám jsem pár fotek ze třech dnů, kdy jsem využil ať už sám, nebo s dětmi krásného slunečného počasí a užíval si těch krásných barev které podzim umí vykreslit.

V pátek odpoledne jsem se kvůli krásnému počasí urval dřív z práce a „vyběhl“ na můj kultovní kopec Břidličnou.
Sice jsem trošku podcenil oblečení, přeci jen podzimní večery už nejsou jen na triko a větrovku, ale i tak jsem si to užil.
tedy nepočítám to, že si po státním svátku jsem cestou na Ztracené kameny posbíral petku od piva, pepsiny, minerálky, láhev od rumu, plechovku od energiťáku a pár obalů.
Bohužel, pokračuje trend doby Covidové, že na hory začali chodit hovada ve větší míře než dřív. Pevně věřím, že tito lidé se vrátí do míst, ze kterých vyšli. Do hospod, kaváren a nákupních center. Moc nevěřím v to, že by byli schopni nějaké sebereflexe

No nic zpět k tomu, kvůli čemu jsem vyrazil 🙂
Páteční odpoledne

V sobotu počasí výletu na hřebenové partie moc nepřálo, tak jsme zůstali pod ním a šli z Elby do zaniklé osady Glasdorf, kde pan Otmar Oliva opravil a renovoval kříž, který byl shozen spadlým stromem

To že jsme si sobotní výlet užili svědčí nejen tyto fotky, ale i fakt, že když jsme blbli na balíkách, tak nám jeden ujel a kutálel se po louce. Naštěstí pod loukou byl jen les tak krom ztráty balíku sena místnímu farmáři jsme žádnou jinou škodu nezpůsobily

V neděli už počasí lepší, tak vyrážím na druhou stranu hřebene. Doufám že se mi podaří nafotit Praděd z té druhé strany kam se tak často nevydávám.
Jedu tedy do Videlského sedla, odkud se přes Královský vodopád vydávám na vrchol Sokol, odkud chci praděd nafotit.
To že Jeseníky byly a opět jsou domovem sokolů svědčí právě názvy skal jako – Sokol, Sokolí skála, Sokolka.
Nahoře na Sokolu poryvy větru jak kráva, nad hlavou mám azuro, jen z té naší strany se na Praděd valý mraky, který jen sem tam na krátký čas z nich vykoukne. Takže z hlavního fotografického plánu sešlo. No tak aspoň mám důvod se sem znovu vydat 🙂
Ze Sokola stoupám vegeťákem pod Praděd, Malý Děd, přes Hubertku na Vysoký vodopád a zpět Videlské sedlo.
Počasí krásné, jen ten Praděd nebyl přán. Nevyšel teď vyjde jindy, vyšlo něco jiného 🙂

O týden později s dětmi mám v plánu ze Skřítku na Petráky. Cesta na hřeben ze Skřítku krásná, borůvek, brusinek co hrdlo ráčí.
Jen na hřebenu opět vítr, celkem studený, tak na Břidličné scházíme suťoviskem na lovečák a obejdeme to ke kamenné chatě. Schovaní před větrem pod hřebenem si užíváme krásného slunečného počasí

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.